Bojovníci za lidská práva
MAHÁTMA GÁNDHÍ
MAHÁTMA GÁNDHÍ
ELEANOR ROOSVELT
Jako předsedkyně komise OSN pro lidská práva byla Eleanor Rooseveltová hybnou silou při vytváření Charty svobod z roku 1948, která bude vždy jejím odkazem: Všeobecná deklarace lidských práv.
Eleanor, která se narodila v New Yorku, se v roce 1905 provdala za stoupajícího politika Franklina Delano Roosevelta a plně se ponořila do veřejné služby. V době, kdy dorazili do Bílého domu v roce 1933 jako prezident a první dáma, se již hluboce zabývala otázkami lidských práv a sociální spravedlnosti. Pokračovala ve své práci jménem všech lidí a prosazovala stejná práva pro ženy a Afroameričany.
V roce 1946 byla Rooseveltová jmenována delegátkou Organizace spojených národů prezidentem Harrym Trumanem, který po smrti Franklina Roosevelta v roce 1945 nastoupil do Bílého domu. Jako vedoucí Komise pro lidská práva se podílela na formulování Všeobecné deklarace lidských práv.
Rooseveltová, kterou prezident Truman nazval „První dámou světa“ za její celoživotní humanitární úspěchy, pracovala až do konce svého života na tom, aby získala přijetí a dodržování práv stanovených v Deklaraci. Dědictví jejích slov a její práce se objevuje v ústavách mnoha národů a v rozvíjejícím se mezinárodním právu, které nyní chrání práva mužů a žen po celém světě.
CÉSAR CHÁVEZ
„Jakmile začne sociální změna, nelze ji zvrátit. Nemůžete nevzdělat osobu, která se naučila číst. Člověka, který cítí pýchu, nemůžete ponížit. Nemůžete utlačovat lidi, kteří se už nebojí. Viděli jsme budoucnost a budoucnost je naše.“
Mexicko-americký dělník na farmě a aktivista za občanská práva César Chávez přinesl lepší podmínky pro zemědělské pracovníky. Chávez, který se narodil na farmě své rodiny poblíž Yumy v Arizoně, byl svědkem drsných podmínek, kterým zaměstanci na farmách čelili. Vykořisťováni svými zaměstnavateli byli často neplaceni a žili v chatrčích, výměnou za svou práci. Bez jednotného hlasu neměli šanci na zlepšení svých podmínek.
Chávez to změnil, když zasvětil svůj život tomu, aby získal uznání za práci zemědělských dělníků. Inspiroval je a přiměl, aby se stali součástí Národní asociace zemědělských pracovníků, z níž se později stal United Farm Workers. Prostřednictvím pochodů, stávek a bojkotů Chávez přinutil zaměstnavatele platit přiměřené mzdy a poskytovat další výhody. Zároveň byl odpovědný za legislativu, která přijala první listinu práv pro zemědělské pracovníky. Za svůj závazek k sociální spravedlnosti a za celoživotní odhodlání zlepšovat životy druhých byl Chávez posmrtně uznán s nejvyšší civilní ctí, prezidentskou medailí svobody.
CÉSAR CHÁVEZ
„Jakmile začne sociální změna, nelze ji zvrátit. Nemůžete nevzdělat osobu, která se naučila číst. Člověka, který cítí pýchu, nemůžete ponížit. Nemůžete utlačovat lidi, kteří se už nebojí. Viděli jsme budoucnost a budoucnost je naše.“
Mexicko-americký dělník na farmě a aktivista za občanská práva César Chávez přinesl lepší podmínky pro zemědělské pracovníky. Chávez, který se narodil na farmě své rodiny poblíž Yumy v Arizoně, byl svědkem drsných podmínek, kterým zaměstanci na farmách čelili. Vykořisťováni svými zaměstnavateli byli často neplaceni a žili v chatrčích, výměnou za svou práci. Bez jednotného hlasu neměli šanci na zlepšení svých podmínek.
Chávez to změnil, když zasvětil svůj život tomu, aby získal uznání za práci zemědělských dělníků. Inspiroval je a přiměl, aby se stali součástí Národní asociace zemědělských pracovníků, z níž se později stal United Farm Workers. Prostřednictvím pochodů, stávek a bojkotů Chávez přinutil zaměstnavatele platit přiměřené mzdy a poskytovat další výhody. Zároveň byl odpovědný za legislativu, která přijala první listinu práv pro zemědělské pracovníky. Za svůj závazek k sociální spravedlnosti a za celoživotní odhodlání zlepšovat životy druhých byl Chávez posmrtně uznán s nejvyšší civilní ctí, prezidentskou medailí svobody.
NELSON MANDELA
Nelson Mandela, jeden z nejznámějších symbolů lidských práv dvacátého století, je muž, jehož oddanost svobodám jeho lidí inspiruje obhájce lidských práv po celém světě. Mandela se narodil v jihoafrickém Transkei a byl synem kmenového náčelníka. Vystudoval vysokou školu, získal právnický diplom a v roce 1944 vstoupil do Afrického národního kongresu (ANC).
Aktivně pracoval na zrušení politiky apartheidu vládnoucí Národní strany. Za své činy byl souzen a odsouzen na doživotí. Stal se silným symbolem odporu pro rostoucí hnutí proti apartheidu a opakovaně odmítal využít své politické postavení, aby získal svobodu. Nakonec byl propuštěn v únoru 1990 a ještě více zintenzivnil boj proti útlaku, aby dosáhl cílů, které si on i ostatní stanovili téměř o čtyři desetiletí dříve. V květnu 1994 se Mandela stal prvním černošským prezidentem v Jihoafrické republice, tuto funkci zastával až do roku 1999.
MARTIN LUTHER KING ML.
„Nespravedlnost, ať už je kdekoli, je hrozbou pro všechnu spravedlnost.”
Martin Luther King, Jr., byl jedním z nejznámějších zastánců nenásilných sociálních změn ve dvacátém století. Kingovy výjimečné řečnické schopnosti a osobní odvaha poprvé přitáhly národní pozornost v roce 1955, kdy byl spolu s dalšími aktivisty za občanská práva zatčen poté, co vedl bojkot přepravní společnosti v Montgomery v Alabamě. Vyžadoval, aby běloši neměli v autobusech vyhrazená místa. V následujícím desetiletí King psal, mluvil a organizoval nenásilné protesty a masové demonstrace, aby upozornil na rasovou diskriminaci a požadoval legislativu v oblasti občanských práv na ochranu práv Afroameričanů.
V roce 1963 v Birminghamu v Alabamě vedl King pokojné demonstrace, proti nimž policie zakročila s policejními psy a hasičskými hadicemi, reakcí byly novinové titulky po celém světě. Následné demonstrace v mnoha komunitách vyvrcholily pochodem, který přilákal více než 250 000 demonstrantů do Washingtonu, kde King přednesl svůj slavný projev „Mám sen“, v němž si představoval svět, kde už lidé nebyli rozděleni podle rasy. Nakonec kongres přijal zákon o občanských právech roku 1964, ve stejném roce King obdržel Nobelovu cenu za mír a stal se ikonou hnutí za lidská práva.
MARTIN LUTHER KING ML.
„Nespravedlnost, ať už je kdekoli, je hrozbou pro všechnu spravedlnost.”
Martin Luther King, Jr., byl jedním z nejznámějších zastánců nenásilných sociálních změn ve dvacátém století. Kingovy výjimečné řečnické schopnosti a osobní odvaha poprvé přitáhly národní pozornost v roce 1955, kdy byl spolu s dalšími aktivisty za občanská práva zatčen poté, co vedl bojkot přepravní společnosti v Montgomery v Alabamě. Vyžadoval, aby běloši neměli v autobusech vyhrazená místa. V následujícím desetiletí King psal, mluvil a organizoval nenásilné protesty a masové demonstrace, aby upozornil na rasovou diskriminaci a požadoval legislativu v oblasti občanských práv na ochranu práv Afroameričanů.
V roce 1963 v Birminghamu v Alabamě vedl King pokojné demonstrace, proti nimž policie zakročila s policejními psy a hasičskými hadicemi, reakcí byly novinové titulky po celém světě. Následné demonstrace v mnoha komunitách vyvrcholily pochodem, který přilákal více než 250 000 demonstrantů do Washingtonu, kde King přednesl svůj slavný projev „Mám sen“, v němž si představoval svět, kde už lidé nebyli rozděleni podle rasy. Nakonec kongres přijal zákon o občanských právech roku 1964, ve stejném roce King obdržel Nobelovu cenu za mír a stal se ikonou hnutí za lidská práva.
DESMOND TUTU
Desmond Tutu je jedním z nejznámějších aktivistů v oblasti lidských práv v Jižní Africe. Narodil se v roce 1931 v Klerksdorp v Jižní Africe. Byl nejprve učitelem, později studoval teologii a stal se prvním černým anglikánským arcibiskupem v Kapském Městě a Johannesburgu. Prostřednictvím svých přednášek a spisů jako přímý kritik apartheidu byl znám jako „hlas“ neznělých černých Jihoafričanů. Poté, co povstání studentů v Sowetu přerostlo v nepokoje, Tutu podporoval ekonomický bojkot své země a neustále podporoval usmíření mezi různými frakcemi spojenými s apartheidem.
Ve své práci v oblasti lidských práv formuloval Tutu svůj cíl jako „demokratickou a spravedlivou společnost bez rasových rozdílů“ a stanovil minimální požadavky pro dosažení tohoto cíle, včetně rovných občanských práv pro všechny, společného systému vzdělávání a ukončení nucené deportace.
Kromě Nobelovy ceny za mír byla Tutuovi udělena řada ocenění, včetně ceny Pacem in Terris, ceny za vynikající humanitární službu biskupa Johna T. Walkera, ceny Lincoln za vedení a ceny za mír Gandhi. Desmond Tutu nadále intenzivně cestuje a prosazuje lidská práva a rovnost všech lidí v Jižní Africe i na mezinárodní úrovni
OSCAR ARIAS SÁNCHEZ
„Čím více svobody si užíváme, tím větší odpovědnost neseme vůči ostatním i sobě samým.”
Oscar Arias Sánchez si získal respekt vůdců a humanistů po celém světě za nastolení míru ve Střední Americe. Narodil se v roce 1940, studoval ve Spojených státech a poté získal právnický titul v Kostarice.
Arias Sánchez, zvolený prezidentem Kostariky v roce 1986, okamžitě upozornil svět, že má v úmyslu obnovit mír ve Střední Americe odtržením regionu od studené války mezi USA a Sovětským svazem. Na sérii setkání s prezidenty Guatemaly, Salvadoru, Hondurasu a Nikaraguy se prezident Arias Sánchez snažil vyřešit nepokoje a ukončit vnější vliv ve Střední Americe. Nakonec získal souhlas se svým mírovým plánem, který požadoval, aby každá země omezila velikost svých armád, zajistila svobodu tisku a uspořádala svobodné a otevřené volby. Plán byl úspěšný a podepsáním dohod skončily boje v regionu.
V roce 1987 obdržel prezident Oscar Arias Sánchez Nobelovu cenu za mír za nastolení míru v této oblasti a peněžní cenu využil k založení Ariasovy nadace pro mír a lidský pokrok. Během svého prezidentského úřadu se často vydával na veřejnost bez doprovodu, aby vyslechl obavy občanů. Po skončení svého prvního funkčního období zůstal „mužem lidu“ a propagoval lidskou bezpečnost a rozvoj na mnoha frontách. V roce 2006 byl znovu zvolen prezidentem Kostariky a dnes nadále prosazuje mír a lidská práva.
OSCAR ARIAS SÁNCHEZ
„Čím více svobody si užíváme, tím větší odpovědnost neseme vůči ostatním i sobě samým.”
Oscar Arias Sánchez si získal respekt vůdců a humanistů po celém světě za nastolení míru ve Střední Americe. Narodil se v roce 1940, studoval ve Spojených státech a poté získal právnický titul v Kostarice.
Arias Sánchez, zvolený prezidentem Kostariky v roce 1986, okamžitě upozornil svět, že má v úmyslu obnovit mír ve Střední Americe odtržením regionu od studené války mezi USA a Sovětským svazem. Na sérii setkání s prezidenty Guatemaly, Salvadoru, Hondurasu a Nikaraguy se prezident Arias Sánchez snažil vyřešit nepokoje a ukončit vnější vliv ve Střední Americe. Nakonec získal souhlas se svým mírovým plánem, který požadoval, aby každá země omezila velikost svých armád, zajistila svobodu tisku a uspořádala svobodné a otevřené volby. Plán byl úspěšný a podepsáním dohod skončily boje v regionu.
V roce 1987 obdržel prezident Oscar Arias Sánchez Nobelovu cenu za mír za nastolení míru v této oblasti a peněžní cenu využil k založení Ariasovy nadace pro mír a lidský pokrok. Během svého prezidentského úřadu se často vydával na veřejnost bez doprovodu, aby vyslechl obavy občanů. Po skončení svého prvního funkčního období zůstal „mužem lidu“ a propagoval lidskou bezpečnost a rozvoj na mnoha frontách. V roce 2006 byl znovu zvolen prezidentem Kostariky a dnes nadále prosazuje mír a lidská práva.
DALAJLÁMA
„Soucit není záležitostí náboženství, je to záležitostí člověka, není to luxus, je to nezbytné pro náš vlastní mír a duševní stabilitu, je to nezbytné pro přežití člověka.”
Tändzin Gjamccho se narodil jako páté z šestnácti dětí v zemědělské rodině ve vesničce Tagccher v tibetské provincii Amdo (dnešní Čching-chaj). Jeho rodný jazyk je proto jeden z místních dialektů. Ve dvou letech byl rozpoznán coby nový dalajláma. 17. listopadu 1950 byl uveden do své funkce, během nepokojů v Tibetu v roce 1959 dalajláma odešel do indické Dharamsaly, kde přebývá dodnes.
zdroj: Wikipedie